Kompletní hodnocení JWC 2010 trenérem Ivem Kracíkem aneb Co nám chybí k Tchaj-wancům
Reprezentace do 19 let se vrátila z holandského Leeku s šestým místem, ale hlavně se spoustou nových zkušeností a zážitků. Bez iluzí je nutno říci, že boj o medaile by byl snem, a tak zápas o páté místo byl nakonec očekávaným zakončením turnaje. Myslím, že znamená, že nepatříme k těm „looserům”, kteří se turnaje přijeli jen zúčastnit, ale že máme družstvo na takové úrovni, které je schopno potrápit každého. Ovšem někdy i samo sebe, což se ukázalo i během tohoto turnaje.
První zapas proti Polsku byl důležitou zkouškou, kterou jsme naštěstí zvládli. Do zapasu jsem nastupovali s vědomím, ze jsme lepší a že to musíme na hřišti předvést. To je vždy pro méně zkušené hráče těžké a mnohdy svazující.
Poláci hráli přesně to, co jsme očekávali. Obrana doskoku, špatná střelba z dálky, zvláště ze strany děvčat. Začátek zapasu se nám vydařil. Hned v první minutě jsme se ujali dvoubodového vedeni po připravených střelách z dálky a zdálo se, že tento zápas musíme jasně vyhrát. Jenomže Poláci rozhodně neházeli ručník do ringu. Stale svědomitě bránili doskok a hlavně se jim podařilo skórovat z pod koše po ztrátě koncentrace našeho bránícího hráče. Naštěstí jsme vždy dokázali odpovědět košem z dálky a tak skóre narůstalo v náš prospěch až na poločasových 10:6. Ovšem měli jsme stále problém s obranou doskoku. Bylo vidět, že se tahle obrana v Čechách téměř nevyskytuje a tak bylo pro hráče složité zvládnout vše pro postaveni kvalitního doskoku v 10 vteřinách útoku, aby měli dostatek času na střelbu. Na druhé straně tam Polákům padlo par neuvěřitelných střel dálky a tak se skóre nebezpečně vyrovnávalo. Naštěstí se nám podařilo tohle utkáni dovést do vítězného konce a tak turnaj začal skvěle.
Zápas proti Tchaj-wanu byla pro hráče velká výzva. Sehraní a natrénovaní Číňané v posledních letech výrazně zlepšili střelbu z velké vzdálenosti a při jejich přirozeně rychlém pohybu je velmi těžké, ne však nemožné, je ubránit. Ovšem Češi nastoupili do zápasu s až moc velkým respektem a bohužel se to projevilo na obraně. Tchaj-wanci na začátku utkáni utekli o 4-5 kosu a v podstatě rozhodli utkáni hned na začátku. I když se nám po pauze vrátilo střelecké štěstí a zároveň jsme zlepšili obranu 1 proti 1, tak Číňané už nepřipustili žádné překvapeni a s jistotou si zapas pohlídali.
Do posledního zápasu proti Holanďanům jsme nastoupili s tím, že to je zápas pro získání zkušeností. Bohužel se potvrdilo, že rozdíl mezi českým korfbalem a holandským je stale velký.
Druhý den turnaje pro nás začal zápasem s Maďarskem, které náš národní tým v minulosti několikrát potrápilo (viz MS v Brně) a tak nebylo radno nic podceňovat. Naštěstí se Maďaři pokoušejí o modernější korfbal, který neobsahuje urputné bránění doskoku, křížení útočících hráčů před asistentem atp. takže nám stačilo se zaměřit na kvalitní obranu 1-1 s vědomím, že jejich střelba z dálky rozhodně neoplývá velkou procentuelní úspěšností. Na českých hráčích bylo znát, že si začínají v turnaji více věřit a hlavně že jsou schopni zrealizovat při zápase takové herní situace, které mají před zápasem „naordinovány” od trenéra.
Nesoutěžní zápas s výběrem severu Holandska byl další možností pro české talenty potkat se s korfbalem, který je o několik stupňů rychlejší, agresivnější a samozřejmě, co se týče střelby, tak přesnější, než povětšinou známe z českých palubovek. Myslím, dobrá zkušenost pro každého, kdo si
může takový korfbal „osahat” na vlastní kůži. Jen mě trochu mrzelo, že na některých hráčích bylo vidět, že zbytečně brzo hodili ručník do ringu a přestali bojovat a tak i proto skóre vypadalo nakonec trochu hrozivě.
Poslední zápas našeho sobotního programu byl zápas s Německem. Šlo o to, zda nás Němci zadupou do země svojí zarputilostí a agresivní hrou a nebo se nám podaří je svojí lehkou, ale účelnou hrou předčít. Zápas měl tu správnou kulisu, protože do hlediště usedli naše adoptivní rodiny během turnaje, které se o nás starali, a řekl bych, že si „taťkové a mamky” trochu pochroumali hlasivky, jak moc byli slyšet. Oba týmy šly do zápasu se stejnou vervou, ale Němci bohužel, jak už to někdy ve sportu bývá, měli více štěstí v zakončení. Možná to zní jako nějaká fráze, ale kdybyste viděli 3 koše z dálky, které se podařilo skórovat jedné německé hráčce, tak byste mi dali za pravdu. Větší kopce jsem dlouho neviděl. Nicméně to rozhodně není výmluva pro naše neproměněné příležitosti 3 a méně metrů od koše. Navíc při zkráceném hracím čase (2×20min) je i dvoubodový rozdíl složité dohnat, protože prostě není více času. A ani osud nám moc nepřál, protože při našem závěrečném tlaku (6:37 minut do konce) a stavu 10:13, kdy se pomalu Němci začali bát o výsledek a vyráběli chyby v obraně, se rozbil shoot-clock. Zápas byl na 10 minut přerušen a nakonec dohrán ve vedlejší hale, kde jednak byla úplně jiná teplota, ale hlavně to napětí z Němců spadlo a už si vítězství nenechali vzít.
Nedělní program pro nás začínal zápasem s Katalánskem. Překvapivě kvalitní družstvo a na svůj věk s vyspělými hráči s dobrou technikou. Ideální zkouška pro české hráče, jestli dokážou hrát korfbal nebo se zařadí až do druhé poloviny závěrečné tabulky. A myslím, že sami hráči byli překvapeni, jak kvalitně a se zápalem hrát umí a že se na hru pěkně dívá, že vám lidi tleskají za pěkně sehranou akci, a že prostě korfbalem bavíte a pro tyhle pocity to vlastně všichni hrajeme.
Takže nás čekal zápas o 5.místo a to se soupeřem, který byl z mého pohledu nejméně očekávaný. Možná o to více nás překvapil. Anglie porazila Německo a tak jsme nastupovali do osmého zápasu proti opět novému soupeři. Myslel jsem si, že nás Anglie nemůže překvapit. Nemají žádné excelentní střelce, většinu zápasu hrají před košem a strach z nich rozhodně nešel. Ovšem stalo se, co nechce zažít žádný trenér. Hráči se na hřišti přestali pohybovat (možná vinou únavy), lekli se těsné obrany a chtěli vše „urvat „ na donášky. Střel bylo po málu a když, tak krátké, které soupeř doskočil. Navíc se k tomu přidaly dvě neproměněné penalty a pár volných hodů a hráči začali zmatkovat a zbytečně rychle se zbavovali balónu. Kupili chybu za chybou a vlastně tak darovali vítězství soupeři, který rozhodně nebyl lepší a už vůbec ne o 6 košů.
Takže závěrem lze říci, že šesté místo je zklamání, protože páté jsme zbytečně darovali soupeři, ale na druhou stranu čeští hráči předváděli korfbal, na který se dá koukat a pokud budou na sobě pracovat, tak během pár let získají herní návyky, které jim ještě chybí, aby mohli vyhrávat vypjaté zápasy.
A pokud chcete znát odpověď na otázku z úvodu, co nám chybí ke hře Taiwanců, tak odpověď zní hodně. Zvlášť v této věkové kategorii. Oni mají skvělou střelbu, neuvěřitelný výskok, souhru, pochyb a obranu 1-1. Ovšem to může být také jejich zkáza. Oni už pomalu nemají kam dál se posunout. Může se stát, že jim dojdou peníze na jejich náročné přípravné kempy a vzhledem k absenci kvalitní národní soutěž, tak pád dolů může být rychlejší, než by si přáli. Navíc náš tým s nimi rozhodně sehrál důstojnou partii, a nebýt jejich neuvěřitelně sehraných volných hodů (já jsem je snad neviděl za celý turnaj se z volného hodu netrefit) a jedné hráčky, jejíž střela byla technicky záhadná, ale neuvěřitelně přesná, tak ani skóre nebylo tak hrozivě vypadající.
Závěrem snad říci, že to byl kvalitní turnaj a dobře zorganizovaný, který našim mladým hráčům hodně dal.
